Umění není jenom okolo nás, ale přímo v nás

Tak – tohle je už můj osmý příspěvek. Při psaní textu a vkládání ilustračních obrázků si průběžně vzpomínám na množství neúspěchů, které jsem si musela prožít. Nepřemýšlím jen o tom co chci sdělit, představuji si i jak by mohli čtenáři na můj příspěvek reagovat. A ono nic. Normálně si říkám: žádná zpráva je dobrá zpráva. Ale nyní mám pocit, který říká nezájem. Snad to tak není.Chci se podělit o celoživotní práci i podpořit zájem o umělecké vzdělávání. Vím, že mnoho výtvarných pedagogů učí své předměty velmi nápaditě a s vědomím toho, co žáci potřebují. Proto hledám odpovědi na své otázky. Prostě, ke svému psaní potřebuji zpětnou vazbu. Nejhorší je to mlčení. Co vy na to?
Věřte mi, že sleduji četnost návštěv mého blogu. A přesně tak, jak jsem předpokládala, je nejfrekventovanější příspěvek o námětech. Zaručeně jsem však některé čtenáře zklamala, asi jim chybí dlouhý soupis osvědčených námětů s přesným popisem kroků realizace. Hlavně méně zkušení učitelé často „shání líbivé náměty“, které by, v dobré víře, děti zabavily, anebo „bylo něco na výzdobu“. Rádi zaměňují prostředek (námět) za cíl svého snažení. Výtvarná výchova není přece jen o zábavě a zdobení. Kvalitní výtvarné práce prostě vznikají, když je žák správně motivován a ke svému věku dostatečně technicky vybaven (a tím nemyslím množství pracovních pomůcek). A někdy pomůže náhoda. kterou dítě nevědomky využilo. Asi největší chybu udělá ten učitel, který jako vzor předkládá žákům už hotové práce z paralelních ročníků. Tento způsob lze vzít na milost nejspíš v případě, když je třeba vysvětlit a ukázat pracovní postup. Pak podle mého soudu jde o názornost a ne o ovlivňování tvůrčího potencionálu jedince.

Suchý pastel, děvče 10 let

Není dost dobře možné upřednostňovat jeden druh umělecké činnosti
Nedávno jsem se studenty záměrně diskutovala na téma preference druhů umění. Zpočátku neměli chuť vůbec hledat společné nebo rozdílné roviny přístupu ke slovnímu, hudebnímu, výtvarnému a dalšímu vyjadřování. Postupně se naše debata zúžila pouze na slovní interpretace výtvarného nebo hudebního díla. Přitom žáci neměli potíže s faktografií, nechyběla jim ani odborně zaměřená slovní zásoba, ale vyjádřit podstatu své zaměřenosti se jim nevedlo. Dost dobře nevím proč je to tak obtížné. Musím to opět zkusit, protože – uvědomit si důvody a příčiny sám u sebe pomáhá k sebepoznávání.
Umění se vyjádřit je nutné ve všech oborech lidské činnosti. Některé způsoby vyjadřování jsou si bližší a prolínají se, jindy mají třeba jen odlišné pojmosloví. Způsob myšlení i realizací všech činností se stále velmi rychle mění. Tuto skutečnost však asi dosud plně nevnímá starší generace a bohužel i někdy mladší vyučující.

Kresba tužkou, děvče 15 let

Obsah a forma vyjadřování by měly být v rovnováze
Představme si, že žáci třeba malují své výkresy suchým pastelem na nevhodnou podložku (čtvrtku), přesně podle zadání pedagoga. Ale jak může taková práce dítě těšit, když křída klouže po hladké ploše a její stopa není skoro vidět? Žák totiž neví, že práce by mohla být jednodušší, výkres barevnější a stačí přitom jen když vyučující zvolí správný materiál (rubovou stranu balícího papíru). V tuhle chvíli nepomůže ani ta nejnápaditější motivace učitele a je velmi pravděpodobné, že špatná zkušenost dítěte ovlivní jeho chuť k dalšímu výtvarnému vyjadřování.
Řeknete si – jen technická záležitost, která se nechá lehce odstranit. Ano, ale jen tehdy, když si to vyučující uvědomí. Většina pedagogů chce sice dobře učit a naučit, ale občas zapomínáme na „řemeslo“. A toto platí i v ostatních oblastech lidského konání.

Suchý pastel, chlapec, 10 let

Kolem nás je už velké množství líbivých až „podbízivých“ produktů. Mladý člověk je velmi přizpůsobivý a ovlivnitelný. Jsem si vědoma toho, že nelze jít proti proudu času. Avšak lze hledat optimální řešení.
A jakou to má souvislost s použitím špatné kreslící podložky? Vždyť o nic nejde. Nemusíte se mnou souhlasit, ale tímto způsobem neučíme děti respektovat osvědčené řemeslné postupy, učíme je naopak používat náhradní a přitom nevhodné řešení.

A nyní – abych se začala bát. Stává se totiž, že i dobře míněný názor, vyvolává silně nepřátelskou odezvu. Upřímnou kritiku plně respektuji, protože vím, že je toho opravdu hodně co nedokážu jednoznačně a správně pojmenovat. A navíc – jsem silně zaujata tím co je „mému srdci nejbližší“, ale to asi znáte také.